satta samādhiparikkhārā (DN 18.9-자나와사바 경, 삼매의 필수품 일곱 가지)
5. janavasabhasuttaṃ, satta samādhiparikkhārā (DN 18.9-자나와사바 경, 삼매의 필수품 일곱 가지)
‘그것을 어떻게 생각합니까, 삼십삼천(三十三天)의 신들이여? 아시는 분, 보시는 분, 그분 세존-아라한-정등각은 바른 삼매를 꿰뚫고 바른 삼매를 완성하기 위한, 이런 일곱 가지 삼매의 필수품을 잘 선언하였습니다. 어떤 일곱 가지입니까? 바른 견해, 바른 사유, 바른말, 바른 행위, 바른 생활, 바른 정진, 바른 사띠입니다. 존자들이여, 이런 일곱 요소로 구성된 필수품들에 의한 심일경성(心一境性), 존자들이여, 이 성스러운 바른 삼매가 방법을 가졌다고도, 필수품을 가졌다고도 불립니다. 바른 견해를 가진 자에게 바른 사유가 생기고, 바른 사유를 하는 자에게 바른말이 생기고, 바른말을 하는 자에게 바른 행위가 생기고, 바른 행위를 하는 자에게 바른 생활이 생기고, 바른 생활을 하는 자에게 바른 정진이 생기고, 바른 정진을 하는 자에게 바른 사띠가 생기고, 바른 사띠를 하는 자에게 바른 삼매가 생기고, 바른 삼매를 하는 자에게 바른 앎이 생기고, 바른 앎이 있는 자에게 바른 해탈이 생깁니다. 존자들이여, 그것을 바르게 말하는 사람이 ‘스스로 보이는 것이고, 시간을 넘어선 것이고, 와서 보라는 것이고, 향상으로 이끌고, 지혜로운 이들에 의해 개별적으로 알려져야 하는 법은 세존(世尊)에 의해 잘 설해졌고, 불사(不死)의 문들은 열렸다.’라고 말해야 한다면, 오직 이것이 그것을 바르게 말하는 사람이 말해야 하는 것입니다. 참으로, 존자들이여, 스스로 보이는 것이고, 시간을 넘어선 것이고, 와서 보라는 것이고, 향상으로 이끌고, 지혜로운 이들에 의해 개별적으로 알려져야 하는 법은 세존(世尊)에 의해 잘 설해졌고, 불사(不死)의 문들이 열렸습니다.
누구든지 부처님에 대한 확실한 믿음을 갖추고, 가르침에 대한 확실한 믿음을 갖추고, 성자들에 대한 확실한 믿음을 갖추고, 성자들이 지니는 계들을 갖춘 사람들, 그리고 과거에 마가다에서 법으로 제어하면서 살다가 죽은 뒤에 여기에 화생한 240만이 넘는 존재들은 세 가지 족쇄가 완전히 부서졌기 때문에 흐름에 든 자[예류자(預流者)]이니 벌 받는 존재를 넘어섰고, 한 방향이고, 깨달음이 결정되었습니다. 그리고 여기에는 일래자(一來者)들도 있습니다.
“atthāyaṃ itarā pajā, puññābhāgāti me mano.
saṅkhātuṃ nopi sakkomi, musāvādassa ottappan””ti.
나의 마음은 ’부분적인 공덕을 가진 다른 존재들도 있다.‘라고 알지만
나는 헤아리지못합니다. 거짓을 말하는 행위에 대한 옷땁빠가 있습니다.
291. ‘imamatthaṃ, bhante, brahmā sanaṅkumāro bhāsittha, imamatthaṃ, bhante, brahmuno sanaṅkumārassa bhāsato vessavaṇassa mahārājassa evaṃ cetaso parivitakko udapādi — “acchariyaṃ vata bho, abbhutaṃ vata bho, evarūpopi nāma uḷāro satthā bhavissati, evarūpaṃ uḷāraṃ dhammakkhānaṃ, evarūpā uḷārā visesādhigamā paññāyissantī”ti. atha, bhante, brahmā sanaṅkumāro vessavaṇassa mahārājassa cetasā cetoparivitakkamaññāya vessavaṇaṃ mahārājānaṃ etadavoca — “taṃ kiṃ maññati bhavaṃ vessavaṇo mahārājā atītampi addhānaṃ evarūpo uḷāro satthā ahosi, evarūpaṃ uḷāraṃ dhammakkhānaṃ, evarūpā uḷārā visesādhigamā paññāyiṃsu. anāgatampi addhānaṃ evarūpo uḷāro satthā bhavissati, evarūpaṃ uḷāraṃ dhammakkhānaṃ, evarūpā uḷārā visesādhigamā paññāyissantī’”ti.
♦ 292. “‘imamatthaṃ, bhante, brahmā sanaṅkumāro devānaṃ tāvatiṃsānaṃ abhāsi, imamatthaṃ vessavaṇo mahārājā brahmuno sanaṅkumārassa devānaṃ tāvatiṃsānaṃ bhāsato sammukhā sutaṃ VAR sammukhā paṭiggahitaṃ sayaṃ parisāyaṃ ārocesi”.
♦ imamatthaṃ janavasabho yakkho vessavaṇassa mahārājassa sayaṃ parisāyaṃ bhāsato sammukhā sutaṃ sammukhā paṭiggahitaṃ VAR bhagavato ārocesi. imamatthaṃ bhagavā janavasabhassa yakkhassa sammukhā sutvā sammukhā paṭiggahetvā sāmañca abhiññāya āyasmato ānandassa ārocesi, imamatthamāyasmā ānando bhagavato sammukhā sutvā sammukhā paṭiggahetvā ārocesi bhikkhūnaṃ bhikkhunīnaṃ upāsakānaṃ upāsikānaṃ. tayidaṃ brahmacariyaṃ iddhañceva phītañca vitthārikaṃ bāhujaññaṃ puthubhūtaṃ yāva devamanussehi suppakāsitanti.