홈
> 디가 니까야 > 22.mahāsatipaṭṭhānasuttaṃ
[신념처 - 자세] kāyānupassanā iriyāpathapabbaṃ (DN 22.3)
“puna caparaṃ, bhikkhave, bhikkhu gacchanto vā ‘gacchāmī’ti pajānāti, ṭhito vā ‘ṭhitomhī’ti pajānāti, nisinno vā‘nisinnomhī’ti pajānāti, sayāno vā ‘sayānomhī’ti pajānāti, yathā yathā vā panassa kāyo paṇihito hoti, tathā tathā naṃ pajānāti.
다시, 비구들이여, 비구는 가면서 ‘나는 간다.’라고 분명히 알고, 서 있으면서 ‘나는 서 있다.’라고 분명히 알며, 앉아 있으면서 ‘나는 앉아 있다.’라고 분명히 알고, 누워있으면서 ‘나는 누워있다.’라고 분명히 안다. 또한, 몸이 어떤 자세를 취하든 그것을 분명히 안다.
iti ajjhattaṃ vā kāye kāyānupassī viharati, bahiddhāvā kāye kāyānupassī viharati, ajjhattabahiddhā vā kāye kāyānupassīviharati. samudayadhammānupassī vā kāyasmiṃ viharati, vayadhammānupassī vā kāyasmiṃ viharati, samudayavayadhammānupassī vā kāyasmiṃ viharati. ‘atthi kāyo’ti vāpanassa sati paccupaṭṭhitā hoti yāvadeva ñāṇamattāya paṭissatimattāya anissito ca viharati, na ca kiñci loke upādiyati. evampi kho, bhikkhave, bhikkhu kāye kāyānupassīviharati.
이렇게 몸에서 몸을 이어 보면서 안에 머물거나, 몸에서 몸을 이어 보면서 밖에 머물거나, 몸에서 몸을 이어 보면서 안팎에 머문다. 또는 자라나는 법을 이어 보면서 몸에 머물거나, 무너지는 법을 이어 보면서 몸에 머물거나, 자라나고 무너지는 법을 이어 보면서 몸에 머문다. 또는 오직 앎[지(知)]만이 있고 밀착된 사띠만이 있을 때까지, ‘몸이 있다!’라고 사띠를 확고히 한다. 과정을 넘어서서 머물고, 세상에서 아무것도 붙잡지 않는다. 이렇게도, 비구들이여, 비구는 몸에서 몸을 이어보면서 머문다.