홈
> 상윳따 니까야 1~4권 > 15.anamatagga
5. pabbatasuttaṃ (SN 15.5-산 경)
1. paṭhamavaggo, 5. pabbatasuttaṃ (SN 15.5-산 경)
128. sāvatthiyaṃ viharati ... pe ... ārāme. atha kho aññataro bhikkhu yena bhagavā tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā bhagavantaṃ abhivādetvā ekamantaṃ nisīdi. ekamantaṃ nisinno kho so bhikkhu bhagavantaṃ etadavoca — “kīvadīgho nu kho, bhante, kappo”ti? “dīgho kho, bhikkhu, kappo. so na sukaro saṅkhātuṃ ettakāni vassāni iti vā, ettakāni vassasatāni iti vā, ettakāni vassasahassāni iti vā, ettakāni vassasatasahassāni iti vā”ti.
사왓티에 머물다. … 그때 어떤 비구가 세존에게 왔다. 와서는 세존에게 절한 뒤 한 곁에 앉았다. 한 곁에 앉은 그 비구는 세존에게 이렇게 말했다. ― “대덕이시여, 겁(劫)은 얼마나 깁니까?” “비구여, 겁은 길다. 몇 년이라거나, 몇백 년이라거나, 몇천 년이라거나, 몇십만 년이라고 설명하는 것은 쉽지 않다,”
“sakkā pana, bhante, upamaṃ kātun”ti? “sakkā, bhikkhū”ti bhagavā avoca. “seyyathāpi, bhikkhu, mahāselo pabbato yojanaṃ āyāmena yojanaṃ vitthārena yojanaṃ ubbedhena acchinno asusiro ekagghano. tamenaṃ puriso vassasatassa vassasatassa accayena kāsikena vatthena sakiṃ sakiṃ parimajjeyya. khippataraṃ kho so, bhikkhu, mahāselo pabbato iminā upakkamena parikkhayaṃ pariyādānaṃ gaccheyya, na tveva kappo. evaṃ dīgho, bhikkhu, kappo. evaṃ dīghānaṃ kho, bhikkhu, kappānaṃ neko kappo saṃsito, nekaṃ kappasataṃ saṃsitaṃ, nekaṃ kappasahassaṃ saṃsitaṃ, nekaṃ kappasatasahassaṃ saṃsitaṃ. taṃ kissa hetu? anamataggoyaṃ, bhikkhu, saṃsāro. pubbā koṭi ... pe ... yāvañcidaṃ, bhikkhu, alameva sabbasaṅkhāresu nibbindituṃ, alaṃ virajjituṃ, alaṃ vimuccitun”ti. pañcamaṃ.
“그러면 대덕이시여, 비유로 설명할 수 있습니까?” “할 수 있다, 비구여.”라고 세존은 말했다. “예를 들면, 비구여, 길이와 폭과 높이가 1요자나이면서 갈라지지 않고 파이지 않은 큰 바위산이 있다. 그것이 닳아 없어지도록 어떤 사람이 100년에 한 번씩 까시의 천으로 스칠 것이다. 비구여, 그 큰 바위산이 이런 방법으로 닳고 소진되는 것이 더 빠를 것이다. 겁이 아니다. 비구여, 겁은 이렇게 길다. 참으로 비구여, 이렇게 긴 겁이 있을 때, 수 겁을 윤회했고, 수백 겁을 윤회했고, 수천 겁을 윤회했고, 수십만 겁을 윤회했다. 그것의 원인은 무엇인가? 비구들이여, 윤회는 시작이 알려지지 않는 것이다. 무명에 덮이고 애에 묶여서 옮겨가고 윤회하는 중생들에게 처음 시작점은 알려지지 않는다. 비구들이여, 그대들은 이렇게 오랜 세월 괴로움을 겪었고 혹독함을 겪었고 재앙을 겪었고 무덤을 증가시켰다. 그러므로 비구들이여, 모든 행(行)에 대해 염오하는 것이 마땅하고, 이탐 하는 것이 마땅하고, 해탈하는 것이 마땅하다.”